Karáčí (AUrdu: کراچی; Sindhština: ڪراچي) je největší město a hlavní přístav a finanční centrum v Pákistánu, jakož i hlavní město provincie Sind. Město má obyvatel z 13 až 15 milionů, zatímco celková metropolitní oblast má obyvatel více než 13 milionů. Výsledky v dubnu 2012 v Pákistánu poslední sčítání lidu počáteční tabulátory ukazují že okresu je domovem více než 21 milionů lidí, v hustotě téměř 6000 obyvatel na kilometr čtvereční (15,500 na čtvereční míli). Karáčí je nejlidnatější město v zemi, jedna z největších měst na světě z hlediska obyvatel a také desátý největší městské aglomerace na světě. Je v Pákistánu premier centrum bankovnictví, průmyslu, hospodářské činnosti a obchodu a je domovem největších korporací v Pákistánu, včetně těch, kterých v textilním průmyslu, doprava, automobilový průmysl, zábavy, umění, módy, reklamy, vydavatelství, vývoj softwaru a lékařského výzkumu. Město je hlavním centrem vyššího vzdělávání v jižní Asii a širšího muslimského světa.

Karáčí je zařadil jako město světa Beta. Byl původní kapitál Pákistánu až po výstavbu Islámábádu a je umístění přístavu Karáčí a Bin Kásim Port, dva největší a nejrušnější přístavů v regionu. Po nezávislosti Pákistánu, městské populace dramaticky zvýšil, když statisíce Muhajirs z Indie a jiných částech Jižní Asie v Karáčí.[1]

Město se nachází v jižní části země podél pobřeží arabského moře splňuje. Se šíří přes 3,527 km2 (1,362 sq mi) v oblasti, téměř čtyřikrát větší než Hongkongu.[2] Místně známý jako "Město ze světla" (روشنیوں کا شہر) a "Nevěsta ve městech" [3] (عروس البلاد) pro jeho živost a "město of the Quaid" (شہرِ قائد), narození a pohřebiště Quaid-e-Azam, Velkého vůdce (Muhammad Alí Džinnáh), zakladatel Pákistánu, kdo udělal město svůj domov po získání nezávislosti v Pákistánu od britské nadvlády dne 14. srpna 1947.